Nejbližší (a tedy pravděpodobně nejrychlejší) zrcadlo naleznete v seznamu zrcadel Debianu.
Až budete stahovat soubory z debianího zrcadla, použijte binární mód, ne textový nebo automatický. Také je důležité zachovat adresářovou strukturu zrcadla. (To není potřeba, pokud budete kopírovat instalační soubory na diskety, nicméně pak požadované soubory naleznete rychleji.) Svou lokální adresářovou strukturu byste měli budovat od adresáře installer-m68k. Například:
current/images/podarchitektura/netboot/initrd.gz |
Samozřejmě, že nemusíte stahovat všechny soubory, ale pouze ty, které potřebujete (to zjistíte dále v textu).
Pokud je váš program pro stahování souborů nastaven, aby automaticky rozbaloval soubory, musíte tuto vlastnost vypnout. Instalační soubory se rozbalí automaticky při instalaci. Rozbalovat je v současném systému je zbytečné plýtvání časem a místem, a pokud dekompresní program originální archívy smaže, nebudou k dispozici, až je budete potřebovat.
Na Macintoshích je to obzvláště zajímavé, protože soubory .bin jsou interpretovány jako MacBinary a pokus dekodéru o jejich konverzi skončí hlasitým pádem na ústa.
Pro m68k (kromě VME) jsou všechny instalační soubory (rescue.bin, linux.bin, root.bin a drivers.tgz) zabaleny do jednoho archívu.
Jestliže instalujete na systém bez síťového připojení, nebo se k síti připojujete modemem (PPP), budete také potřebovat archív s instalací základního systému basedebs.tar.
Pokud je vaše síťová karta podporovaná instalačním jádrem, pak tento soubor nepotřebujete.
Instalační soubory zahrnují obrazy jádra, které jsou různé pro různé podarchitektury a každé jádro podporuje jinou množinu hardwaru. Konfigurační soubory jader jsou uloženy ve svých adresářích v souboru kernel-config. Pro Motorola 680x0 máte na výběr z těchto jader:
Pro Motorola 680x0 existuje pouze jedno instalační jádro, které by mělo pokrývat všechny systémy architektury. Toto jádro samozřejmě nemůže být optimalizováno pro konkrétní hardware, takže byste si měli po instalaci sestavit jádro vlastní. Instalační jádro například neobsahuje podporu pro SMP.
Konfigurační soubor jádra je uložen v souboru config.gz.
Pro Amigu, Atari a 68k Mac jsou systémové instalační soubory zabaleny do jednoho souboru. Stačí, abyste si stáhli příslušný archiv ze sekce 4.2.3.1 – „Instalační soubory pro AmigaOS“, 4.2.3.2 – „Instalační soubory pro Atari TOS“ nebo 4.2.3.3 – „Instalační soubory pro 68k MacOS“. Samostatné soubory jsou potřeba pouze pro VME.
Obraz zaváděcí diskety obsahuje komprimované linuxové jádro, které se použije při zavádění z disket a později při instalaci, kde se nainstaluje na pevný disk. Binární soubor vmlinuz je nekomprimované jádro a používá se k zavedení instalačního systému z pevného disku, usb klíčenky nebo CD-ROM. Při zavádění instalačního systému z diskety není potřeba.
O tom, jak správně vytvořit diskety z jejich obrazů, pojednává 4.3 – „Zápis obrazů disků na diskety“.
Obraz kořenové diskety (root.img) obsahuje komprimovaný RAMdisk, který se po zavedení instalačního systému nahraje do paměti.
Během instalace bude instalační program potřebovat přístup k ovladačům zařízení. Ty jsou přístupné ve dvou podobách — jako obrazy disket nebo jako jeden velký archív. Pokud máte na pevném disku oblast, která je přístupná instalačnímu systému (viz dále), můžete použít archív drivers.tgz. Obrazy disket s ovladači potřebujete pouze v případě, že musíte instalovat ovladače z disket.
Až budete stahovat soubory, měli byste dávat pozor, na jaký souborový systém je ukládáte. (Jestliže budete instalovat z disket, je to jedno). Instalační systém umí číst mnoho souborových systémů včetně FAT, HFS, ext2fs a Minix. Jestliže ukládáte soubory na UN*Xový souborový systém, stáhněte si z archivu ty největší soubory.
Protože se na začátku instalace vymažou všechny oblasti, na které budete Debian instalovat, musíte stažené soubory umístit na jiné oblasti, než na které budete instalovat.
Místo souborů s jádrem, ovladači a ramdiskem vám stačí stáhnout .../current/amigainstall.tar.gz .
Pro rozbalení .../current/amigainstall.tar.gz budete potřebovat alespoň 25 megabajtů volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archiv do adresáře debian, kde se vytvoří podadresář amiga.
Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář debian. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává A.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“.
Místo souborů s jádrem, ovladači a ramdiskem vám stačí stáhnout .../current/atariinstall.tar.gz .
Pro rozbalení .../current/atariinstall.tar.gz budete potřebovat alespoň 25 megabajtů volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archív do adresáře debian.
Po rozbalení se vytvoří podadresář atari. Nepřejmenovávejte zde žádné soubory!
Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář debian. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává A.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“.
Místo souborů s jádrem, ovladači a ramdiskem vám stačí stáhnout .../current/macinstall.tar.gz .
Pro rozbalení .../current/macinstall.tar.gz budete potřebovat alespoň 25 megabajtů volného místa. Doporučujeme vám rozbalit archiv do adresáře debian. K rozbalení použijte Stuffit Expander (alespoň verze 5.5) nebo MacGZip.
Po rozbalení se vytvoří podadresář mac. Nepřejmenovávejte zde žádné soubory a nedovolte vašemu dekompresnímu programu, aby rozbalil drivers.tgz!
Zapište si linuxové jméno oblasti, kde je umístěn adresář debian. O tom, jak Linux pojmenovává oblasti, pojednává A.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“.