Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji rozebírá kapitola 4 – „Získání instalačních médií“.
Přestože je instalace z disket nejméně pohodlná volba, stále se někdy používá pro počáteční zavedení instalačního systému. Vše co potřebujete, je pouze 3,5 palcová disketová jednotka s kapacitou 1440 kilobajtů.
Pro Atari jsou k dispozici rovněž instalační diskety s dvojnásobnou hustotou zápisu (kapacita 720 kilobajtů).
Kdykoliv v této příručce uvidíte napsáno „CD-ROM“, čtěte to jako „CD-ROM nebo DVD-ROM“, protože z hlediska operačního systému není mezi těmito technologiemi žádný rozdíl.
Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že váš počítač neumí zavádět systém přímo z CD, můžete CD-ROM využít po počátečním zavedení systému z jiného média, viz 5 – „Zavedení instalačního systému“.
Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z pevného disku.
Ve skutečnosti je to pro většinu m68k počítačů preferovaná možnost.
Systém také můžete zavést ze sítě.
Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS. Pro tento typ instalace butete potřebovat alespoň 16MB RAM.
Po instalaci jádra systému můžete doinstalovat zbytek Debianu přes libovolné síťové připojení (včetně PPP) pomocí služeb FTP, HTTP a NFS.
Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci Debian GNU/Linuxu a úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku příručky. Tento způsob instalace je vhodný zejména pro uživatele s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii, nebo na počítačích, které si nemohou dovolit prostoje. Jestliže vás zmíněná technika zajímá, přeskočte na B.3 – „Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému“.
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (8.4 – „Kompilace nového jádra“). Podpora co nejvíce zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném hardwaru.
Naprostá většina systémů pro ukládání dat podporovaná linuxovým jádrem je podporovaná i instalačním systémem. Aktuální linuxové jádro nepodporuje disketové mechaniky na Macintoshi a instalační systém Debianu nepodporuje diskety pro Amigy. Na Atari jsou mimo jiné podporovány souborové systémy HFS a AFFS, na Macintoshích souborový systém Atari (FAT) a na Amigách, jako moduly, systémy FAT a HFS.